Informace k vyúčtování služeb za rok 2016 v bytových domech ve vlastnictví SMO, městského obvodu Ostrava-Jih


Rozúčtování nákladů na teplo a dopad legislativních změn poměrového měření – indikátorů

Od 1. 1. 2016 nabyla účinnosti vyhláška č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společné přípravy teplé vody pro dům. Důvodem změny je snaha o spravedlivější způsob rozúčtování tepla mezi příjemce služeb.

Většina ustanovení vyhlášky vychází z konceptu předchozí právní úpravy, tj. vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. ze dne 12. října 2001, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi příjemce služeb.

 Nová vyhláška se vztahuje na domy s ústředním vytápěním, nikoliv s etážovým vytápěním (plynový kotel), a na domy, v nichž je teplá voda centrálně připravovaná pro všechny byty a případně nebytové prostory.

 Vyhláška stanoví rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období (tzv. kvantifikace tolerance – určování množství spotřební složky), vymezení pojmů a některé další náležitosti k rozúčtování nákladů.

 Vysvětlení rozsahu nové vyhlášky a promítnutí změn do vyúčtování služeb.

 1) Náklady na vytápění v zúčtovací jednotce jsou poskytovatelem služeb rozděleny mezi příjemce služeb na:

  •  Základní složku, která činí 50 % z celkových nákladů a je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy k celkové započitatelné podlahové ploše bytů v zúčtovací jednotce. Základní složku hradí nájemce vždy, bez ohledu na spotřební složku,
  • Spotřební složku, která činí 50 % z celkových nákladů a je rozdělena mezi příjemce služeb dle přepočtených naměřených hodnot na přístrojích registrujících dodávku tepelné energie (měřičích tepla, indikátorů).

2) Kvantifikace tolerance (určování množství spotřební složky):

Zásadní rozdíl úpravy určování množství spotřební složky pro rozdělování nákladů na vytápění je dán limitem výpočtové metody, který zohledňuje rozdílnou náročnost vytápěných místností dodávkou tepla danou jejich polohou. Dolní hranice rozdílů v nákladech zúčtovací jednotky u příjemce služeb byla posunuta ze 60 % na 80 % a horní hranice byla zvýšena ze 140 % na 200 % průměrných nákladů účtovaných na 1 m2 započítatelné podlahové plochy. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců služeb, u nich došlo k překročení některé stanovené hranice. U ostatních příjemců služeb, u kterých nebylo zjištěno překročení limitních hodnot, se bude vycházet z náměrů (naměřených na kalorimetrech a indikátorech), přepočtených podle požadavků technických norem
a korigovaných podle polohy místnosti v domě, a bude provedeno nové rozúčtování zbylých nákladů.

 Modelový příklad výpočtu:

 Náklad na vytápění celé zúčtovací jednotky činil za zúčtovací období 200.000 Kč.

Celková započitatelná plocha všech bytů činí 1000 m2.

Průměrný náklad na vytápění v celé zúčtovací jednotce pak činí 200.000 Kč / 1000 m2 = 200,- Kč/1 m2.

Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy musí být v rozmezí od
– 20 % do + 100 %.

 Přípustné náklady na vytápění se tedy mohou pohybovat v rozmezí od 160,- Kč/m2 do 400,- Kč/m2.

Rozdělení nákladů na vytápění základní a spotřební složky je provedeno v poměru 50 % : 50 %, základní složka tedy činí 100.000 Kč (50 %) a spotřební složka činí 100.000 Kč (50 %); základní složka rozdělena dle
započitatelné podlahové plochy, spotřební složka dle náměrů indikátorů.

 a) Výpočet pro nižší spotřebu naměřených hodnot:

Jeden z bytů se započítatelnou podlahovou plochou 45 m2, spotřebované náklady ve výši 4.500,– Kč, spotřeba odečtů naměřených hodnot měřidla je nižší oproti průměru zúčtovací jednotky, tj. v průměrné hodnotě
100,– Kč/m2.

 Po úpravě výpočtové metody způsobem uvedeným výše bude upravená úhrada uvedeného bytu za vytápění
činit        160,- Kč/m2 x 45 m2 = 7.200,- Kč.

 Příjemce služeb uhradí o 2.700,– Kč více za spotřebovaní složku nákladů na vytápění.

 b) Výpočet pro vyšší spotřebu naměřených hodnot:

Jeden z bytů se započitatelnou podlahovou plochou 65 m2 vykázal náklady na vytápění ve výši 29.250,- Kč a tedy ve výši o 125 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky, tj. v průměrné hodnotě 450,- Kč/m2.

 Po úpravě výpočtové metody způsobem uvedeným výše bude upravená úhrada uvedeného bytu za vytápění
činit        400,- Kč/m2 x 65 m2 = 26.000,- Kč.

 Příjemce služeb uhradí o 3.250,– Kč méně za spotřebovaní složku nákladů na vytápění.

Po provedení upraveného výpočtu se pouze opětovně zkontroluje dodržení přípustných tolerancí předpisem stanovených limitů od hodnoty průměrného nákladu na vytápění v zúčtovací jednotce i u zbývajících bytů.
Postup se opakuje, dokud stanoveným limitům nevyhovují všechny byty v zúčtovací jednotce.

 Náklady na volné byty jsou vypočteny stejnou výpočtovou metodou a hradí je poskytovatel služeb (vlastník nemovitosti).

Návrh vyhlášky stanoví, že poskytovatel služeb v zúčtovací jednotce, ve které nejsou instalována měřidla tepla (kalorimetry) nebo indikátory vytápění umístěné na otopných tělesech, rozdělí spotřební složku nákladů
obdobným způsobem jako složku základní. Kritériem proto bude poměr započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Půjde o případy, kdy vlastník nemovitosti nerealizoval instalaci měřidel.

 3) Vymezení pojmů:

 Zúčtovací jednotka (ZJ)= budova (objekt), blok (více budov se společným měřením).

ZJ obsahuje byty popřípadě nebytové prostory, do kterých je dodáváno teplo na vytápění jednotnou a nedílnou soustavou ústředního vytápění a teplá voda jednotným a nedílným rozvodem.

Poskytovatel služeb = vlastník nemovitosti.

Příjemce služeb = nájemce bytu.

Započítatelná podlahová plocha = se používá k rozdělení části nákladů na vytápění zúčtovací jednotky. Zjištěná výměra podlahové plochy se upraví způsobem uvedeným přímo v definici pojmu a především za pomoci Přílohy č. 1 část A vyhlášky. Zřetel bude brán na výšku a sklon stropu resp. na vnitřní objem místností, na charakter využívání nebytových prostor, na polohu místnosti bez otopného tělesa ústředního vytápění vůči místnostem
s otopnými tělesy ústředního vytápění, na výpočtovou vnitřní teplotu místnosti a na procházející neizolované potrubí rozvodu topení v místnostech bez otopného tělesa.

Náklad na vytápění a na poskytování teplé vody (TV) = je skutečně vynaložený náklad fakturovaný dodavatelem tepla spotřebovaný příjemci služeb za zúčtovací jednotku.

Průměrný náklad = je náklad na jednotku tepla nebo poskytování teplé vody.

Indikátor vytápění = je definován technickými normami jako registrační přístroj, který přiléhá k otopnému
tělesu nebo k odtokové trubce z otopného tělesa, jehož údaj je nezbytný k rozvržení celkových nákladů na
vytápění budovy (zúčtovací jednotky) mezi příjemce služeb.

Náměr je číselná hodnota odečtu měřidla na konci daného zúčtovacího období.

Další pojmy jsou obsaženy v zákonu o službách a dále v ostatních souvisejících předpisech, o čemž budete informování v následujících číslech Jižních listů.

 

4) Další náležitosti vyhlášky k rozúčtování nákladů:

Pokud příjemce služeb neumožní instalaci měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování
nákladů na vytápění, odečet nebo měřidlo neoprávněně ovlivní nebo poškodí, spotřební složka nákladů na
vytápění a poskytování teplé vody pak činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy (pro vytápění) nebo podlahové plochy (pro TV) zúčtovací jednotky.

Proti původní úpravě provedené vyhláškou č. 372/2001 Sb. (1,6 násobek průměrné hodnoty spotřební složky
na vytápění) dochází k navýšení této hodnoty na trojnásobek, aby nedocházelo k nespravedlivému přenášení nákladů jednotlivců na ostatní uživatele. Vyhláška uvádí jako jediné porušení povinnosti pouze skutečnost, že příjemce služeb neumožnil instalaci měřidel. Samozřejmě se za porušení povinnosti považují i případy, kdy
příjemce služeb neumožní jejich odečet nebo je neoprávněně ovlivní.

 

Naděžda Forgáčová, DiS.

referent – energetik DaBF